Vyslechnout se

Doba oslabené schopnosti naslouchat. Takto nějak vypadal můj kusý příspěvek během charakterizování momentální dějinné situace při příležitosti diskuzí na prvním fóru ekonomických a společenských alternativ. Nejsem zřejmě jediný, kdo má podobný pocit z dnešní mezilidské atmosféry, neboť můj postřeh zmínil i koordinátor našeho workshopu při konečném shrnutí. Bílou vlajku vidím jako způsob, jak poskytnout lidem pocit sounáležitosti, aniž by byl podmíněn nějakým odporem vůči konkrétní věci. Vyjednávání každého sporu jde snad vždycky líp, když mají obě strany na paměti jistou elementární vzájemnost, jistotu, že druhý i přes řešený konflikt chápe stejně dobře jako vy, že jste ve skutečnosti na jedný lodi. Na solidaritě by taky určitě neměla ubrat.

Řádné naslouchání je nepostrandatelné pro vzájemné porozumění, a to zase pro dosažení dohody. Kdo chce nosit bílou vlajku, měl by toto dobře chápat. Cílem je posílení smířlivosti k cizím názorům, posílení ochoty pohlédnout na jejich předpoklady, posílení trpělivosti při hledání společné řeči.

K tomu snad jedna hezká krátká přednáška:

https://www.ted.com/talks/elizabeth_lesser_take_the_other_to_lunch?subtitle=cs